Jsem krásná. Proč to nepřiznat ? Křižuji světem jako husy - na sever, na jih, na západ. Všude to svoje vyberu si. V kotlině Čech i v širé Rusi... Zaplaťbůh, pořád je kde brát. Dělám, co někdo dělat musí: Zaklínám chlapy do prasat. Zaklínám chlapy do prasat ! V cestovním pase jméno Kirké, stačí mi mávnout pouhým pírkem. Jen si hrát. A zaklít chlapy do prasat. Svatokrádežný prstoklad zmůže i svaté škapulíře... Jsem oko bouře. Z vichru had, a ten se vyzná v každé díře. Dotknu se muže... stisknu zvíře. Léta mé praxe - ta jsou znát. Už na obrázcích v Altamiře zaklínám chlapy do prasat. Zaklínám chlapy do prasat ! Stačí se dotknout jenom pírkem a sami křičí: Mocná Kirké ! Tisíckrát zaklej nás, zaklej do prasat. V očích mám plamen, v nozdrách dým. Jsem pogrom duše, bič a pila, a ničeho se neštítím a taky nikdy neštítila. A v tom je moje moc, má síla. I moje slabost... ach, já vím. Nevzkřísím, co jsem zahubila: prase už v chlapa nezměním. Prase už v chlapa nezměním... Kam se to hrabu se svým pírkem ? Bezmocná, kletbou štvaná Kirké. V kraji zim o jarech lásky jenom sním.