Doktore, souží mě starost. V sobotu pošel mi pes, včera mi třetí zub narost?, tak se ptám, co bude dnes - v den mých narozenin. To si v nejmenším z kin pustím léta jak filmový pás. Snad se uslyším říct: "Vždyť já nestihla nic. Jako vlak kolem přehnal se čas." Kdo na mne ještě dnes hvízdne ? Vítr, co motá se tmou. Huláká: "Připrav si jízdné ! Platí se nejistotou." Kde však sehnala bych peníz vyvolených? Dávno zrezivěl na dně mých váz. Těch váz s jiřinami... Jen tak mezi námi - i těm, doktore, ujíždí čas. Vzbudit se o páté raní v apartmá hotelu Ritz, anebo ve skladu saní a nepamatovat si nic. To by byl pro mne lék! A pak hlas, co by řek: "Haničko, nenudím vás ?" A já, rozespalá, bych se pousmála: "Jaká kupé má vlak jménem Čas..." Snad musím propít svou gáži, octnout se v Neapoli, nejlíp však pořádně v ráži - jinak mě nepřebolí ten tvůj pohled, co zvlh? jako noc, plná mlh. Já vím, doktore, je to tu zas. Září měsíční kruh. To zved` baterku Bůh, starý výpravčí lokálky Čas.