V skleněném zámku
a pobřežím spánku
se toulám.
Den rolety zatáh’,
já s hvězdami v patách
se toulám.
Někdo blízko mě schází,
kdo mé sny skleněné
doprovází.
Jedno přání mám,
v noci šeptávám
do střípků.
Jedno přání mám,
chci tvůj monogram
z polibků,
na sny větrolam,
lásku jako trám.
Zmámená potom
můžu chtít třeba
křídla mít skleněná.
Růžové brýle
i zázračná chvíle
se ztrácí.
Vylétne z okna,
jak ve větru lokna,
jak ptáci.
Kouzlo odlétá, padá,
střepy zametám a jsem ráda.
Že jedno přání mám,
v noci šeptávám do střípků.
Jedno přání mám,
chci tvůj monogram
z polibků.
Na sny větrolam,
lásku jako trám.
Zmámená potom
můžu chtít třeba
křídla mít skleněná.
Na sny větrolam,
lásku jako trám.
Zmámená potom
můžu chtít třeba
křídla mít skleněná.
