Táta měl rád Máju Westovou. Brala si egyptky z dózy. Uměla zaujmout vtipným hovorem. Uměla zaujmout pózy. Táta měl rád Máju Westovou, protože se hezky smála. A to i v případě různých potíží, kterých se nenadála. Pila čaj z porcelánu, zelený čaj s vůní mátovou. Tak jak houf dalších pánů táta měl rád Máju Westovou. Máju, Máju, Máju, Máju Westovou. Táta měl rád Máju Westovou. Nechtěla, aby včas vstával. Nechtěla od něho žádný peníze. A v kině byl na ni nával. Pila čaj z porcelánu... Byla tak baculatá. Sladila čaj s vůní mátovou. Ach, na co myslel táta, který měl rád Máju Westovou? Máju, Máju, Máju, Máju Westovou. Táta měl rád Máju Westovou s kůží jak bruselská krajka. Máma zas nosila tašky s nákupem. I máma byla Majka. Byla jak včela v úlu. Když vedla řeč, ráda vedla svou. Jenže holt měla smůlu. Táta měl rád Máju Westovou. Ach, Máju, Máju, Máju, Máju ... jenže Westovou.