Slunce zapadlo do vody hladce jak nůž Dívka jež jedla jahody je sytá už Vítr přilétl od řeky pod její šat Dívku na kraji paseky obešel chlad Ach zas ten příběh tentýž děj i tentýž čas Ona a on ach bože dej slyšet to zas Ach zas ten příběh starší snad než vesmír sám o tom jak láska častokrát přichází k nám Tam kde končila mýtina začínal bor Kdo jste ? táže se dívčina Přízrak či tvor ? Jinoch dere se větvemi Té síly v něm Kráčí dvě stopy nad zemí až chvěje se zem Víc jen přeháněj básníku neboj se slov verše zaplétej do vzlyků pod nebe krov ona vyroste sukýnkám on zlomí svůj šíp z ní bude pak maminka z něj chlapácký typ Dívko stopená do mechu zataj svůj dech Soumrak láme se ve spěchu na hrotech střech Slyš jak pták volá nad sosnou Vive l´amour ! Stromy ozvěnou honosnou vrací to v dur Ona přibere po dětech jó řekne se cvič On po čtyřletých záletech odejde pryč Čas od času z obálky vypadne list Tak nějak odchází do dálky čím byl sis jist Slunce zapadlo do vody hladce jak nůž Dívka jež jedla jahody je sytá už Vítr přilétl od řeky pod její šat Tu dívku na kraji paseky obešel chlad Zpívej co zbývá jiného než zpívat dál Velké udělej z velkého a malé spal Dřív než na listech podzimu přiletí mráz Lásku začaruj do rýmů a zachraň nás