Letí bláznivá ženská v kožených kalhotách, orla má na bundě a lesklý cvočky na botách. Všem pro smích se městem řítí jako kometa, prach,ohon z jejích vlasů za ní zametá. Když ji sevře beznadějný pocit marnosti a splín, jí slepí suché rty sešlápne pedál stiskne plyn. Její mašina se rozeřve jako bez sebe, sedne si,pustí spojku a pak koukne do nebe. Blažené či horké tváře schladí ve větru, do ráje si to tryskem hasí metr po metru. A do uši jí buší vítr pěstnící silou, ze stomů šmouhy jsou rozpité s bílou. Je to bláznivá ženská v kožených kalhotách, orla má na bundě a lesklý cvočky na botách. Všem pro smích se městem řítí jako kometa, prach,ohon z jejích vlasů za ní zametá. Její kus se nikdy nečesal,často však dal i růži, měl podobnou na rameni,tetovanou v kůži. A za dlouhými nehty se mu leskla kolomaz, jako dělová koule to pálil s plynem na doraz. Nikdy neposlouchal když mu říkala dej bacha, rychlost opilců je flaška pro ty co neznají strach. A pak jednou jí přivezli z motorky jen střepy, její syn prý vlít do ulice slepý. Ten její bláznivej mužskej v kožených kalhotáckh, odletěl s orlem na bundě s cvočky na botách. Všem pro smích se za ním řítí jako kometa, prach,ohon z jejích vlasů zvířením zametá.