Zas jede jaro v plné slávě, náš zelený a zlatý král. I svaté panny z katedral, už neplačou tak usedavě. A shlížejí se ve Vltavě jak v střepech levných zrcátek. Snad byla zima.... Kdo by se díval nazpátek? A k nohám sochy otce vlasti si přisedají holuby. A blázen v plasti naruby... snad pod tím plastem kosti chrastí, snad ten chlap padl do propasti jakou je láska nebo vztek. Teď však má v očích příliš slunce, než by se díval nazpátek. Plast naruby a všude peří. Vím, kdo se takhle převléká. To ty se vracíš zdaleka a zdráháš se jít k vlastním dveřím. A ptáš se co když neuvěřím, zas hledal na svou úzkost lék? Tak dobře čekej... Třeba řeknu: "Kdo by se díval nazpátek?"