Zas jede jaro v plné slávě,
náš zelený a zlatý král.
I svaté panny z katedral, 
už neplačou tak usedavě.
A shlížejí se ve Vltavě
jak v střepech levných zrcátek.
Snad byla zima....
Kdo by se díval nazpátek?

A k nohám sochy otce vlasti 
si přisedají holuby.
A blázen v plasti naruby...
snad pod tím plastem kosti chrastí,
snad ten chlap padl do propasti
jakou je láska nebo vztek.
Teď však má v očích příliš slunce,
než by se díval nazpátek.

Plast naruby a všude peří.
Vím, kdo se takhle převléká.
To ty se vracíš zdaleka
a zdráháš se jít k vlastním dveřím.
A ptáš se co když neuvěřím,
zas hledal na svou úzkost lék?
Tak dobře čekej... Třeba řeknu:
"Kdo by se díval nazpátek?"