Mé tělo nosí život, hýbe se a dýchá. 
A čím je pro mě bytí, co nám život chystá? 
Jediná je božská, ta brána ke svobodě, 
snad už stokrát jsem ji v duchu prožil, 
skutečná čeká na mne. 
Kde je pomoc přátel nebo té, co líbá? 
Věříš v zapomnění, život dál utíká. 
To není ve vaší moci, smrt si nás vybírá, 
tak co je sebevražda, to kouzlo, které dýchá? 
Majetek, co zůstal, bude rozebraný, 
nikdo z pozůstalých, nebude potěšený. 
To proto já žiju, božská sebevražda, 
má podobu krásky, která líbá mě a laská. 

Magicky přitahuje, prosí, škemrá, žádá. 
Ona prý je zázrak a nad ní není žádná. 
Já však uvěřit jí nechci, jsem přece k životu stvořen, 
tak kdo jí odežene, tu myšlenku s provazem? 

Je těžké se jí bránit, a těžce využívá to, 
co nám život schystal a co karta říká. 
Sebevražda čeká, na tvou slabou chvíli, 
pak si pozdě uvědomíš, že ses asi zmýlil.