Schované pod postelí čekají jak monstrum,
nejde ty kroky zastavit, síla jak monzun,
padá to na hlavu a požírá jak konzum
a vlastně není nikdo, komu bys to bonznul
Protože živím pocit, že jsem na to jen sám,
tak si to taky žeru, jinak už to neznám
A to je moje monstrum, co mi v hlavě šeptá,
že přes ty všechny hovna se mě občas zeptá
,,Není to moc? (ha) Nemáš už dost? (co)
Že každou noc (ha) řešíš svůj post, ha"
Já bych ho neřešil, kdybys mě nechal být, ale
to já tě stvořil, tak já musím s tebou jít dále
Jsi jenom host můj hostům, takže nesmíš
Mám toho dost už mozku tady nesníš
Vidíš ten postup, moc už ani nezníš,
jenom mi vysvětli, proč pořád ještě nespíš
Jsme jenom zrůdy, co myslí jen na sebe
a ten skvěle padnoucí oblek jen zakrývá naše shnilé duše
Lžeme, manipulujeme, krademe,
řídíme drahé auta a žijem si jako prasátka v luxuse
Blízcí dali od nás ruce pryč
jako bychom to nebyli my, to ten démon, co žije v nás uvnitř
Nekonečné počítání peněz, předhánění, kdo má víc,
na krku ke dnu táhnoucí řetěz, v srdci žáden cit
Doopravdy máme shit, tak nedělejme haury,
šváby, paraziti, klauni
Vypoťme to ego, spolu vejdeme do sauny
Bolí mě už oči z té škaredě zbarvené aury
Až zemřeme, nezbude po nás nic, žádné dílo, radost, klíč
Trávit večery s manželkou a ne v tom hot klubu píč
Máš myšlenky jen na sníh, tak ať se s nim udusíš,
nezahrávejte si se mnou, nechtěj, ať obrátim kříž
