Kápo 2 Rec: Byl už podzim. Všude, kam oko pohlédlo, zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po pěti letech bojů pod vlajkou Spojených států - po pěti letech válek, hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moct jednou zapomenout. Jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že stojím - stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice a přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí leželo malý, ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měl slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vlát vlajka mý země, na který lpí i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne.D G D 1. Čím voněl dým v tvém týpí, dívko z Cheyenne,Hmi A7 čí nůž zbarvil čerň tvých copánků?D G D Tady končí sny, já vím, zjara zvonky vyklíčej,Hmi A7 tam, kde brouzdal travou pár tvých opánků.Emi F#mi D G Bílý máš pléd, motýl do vlasů ti slét,D G D co ti říct, dívko z Cheyenne.Emi F#mi D G Máš v očích zášt, vždyť nosím stejnej plášt,D G D odpustíš, dívko z Cheyenne. 2. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený a talisman, co poví, kudy jít. Že byl falešnej jen lhář, už víš a sevřený ústa šeptají, že dýl chtěla jsi žít. Ze zvonků věnce plíst, znáš v horách každej list, poslouchej, dívko z Cheyenne. Krajem zní tamtamů chór, nebe obléklo si flór, usínej, dívko z Cheyenne. 3. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst, kde šumí říčka plná kamení. Tam, kde končí jezer hráz, uvidíš zvonky kvíst a ze dvou kůlů kříže znamení. Stůj, ona spí, jenom zlý o nás ví, spoutaná dívka z Cheyenne. Dej jí můj vzkaz, bude se jí dýchat snáz, [: pozdravuj dívku z Cheyenne, :] pozdravuj.