1. Už z dálky mnoha kilometrů můžeš vidět hejno prašných mraků.
To jezdci jedou prérií, kde žluté růže míří do oblaků.
Tam prach se snáší na muže, co dali přednost pistolím a lasu
na horním toku Rio Grande, kde jsem s nimi jezdíval k El Pasu.
Už jako kluk se štosem knih já vždycky s nimi po nocích tam býval
a cestou z kin já byl jsem hin a pocit měl, že v sedle jsem se kýval,
tak jako jezdci z Povodí, co dali přednost pistolím a lasu
tam na mexických hranicích, kde já jsem s nimi jezdíval k El Pasu.
R: Ten sen jsem míval: den se rozedníval,
stroj času dal se do běhu a hrdinové příběhů
do města vtrhli jako divý příval.
Ten sen jsem míval: den se rozedníval,
já zas měl širák do očí a dívku s růží v náručí
a nonšalantně jsem se v sedle kýval.
2. Když byl jsem starší, přesto stále romantickou stezkou šel jsem pořád dál
a Jack London a Karel May mě do toulavých mokasínů obouval.
Já k trampským ohňům sedával a o mexické dívce jsem si zpíval
a ze Sázavy krůček jen už na mexickou hranici mě zbýval.
Už jiné knihy čítávám, však někdy přece stejné jezdce vídám.
Pryč odnáší mé starosti a stojí se mnou proti světa bídám.
Já jezdím s nimi krajinou, která má pro mně pořád stejnou krásu,
zcela jinou krajinou, než vidí cestou turisté k El Pasu.
R:
