D                             A7
   Bílej sníh, ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr,
   D                    A7         D
   ten mýho tátu každej den připomíná,
   D                    A7         D
   ten mýho tátu každej den připomíná.

       D               A7       D 
1. Když vítr se zmítá a buší do oken, 
     G                                 D 
   a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven, 
       G                                     D 
   tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň, 
                                 A7         D 
   kde tátu s jeho spřežením teď kryje bílá stráň. 
 
2. Tam místo stromů k nebi ční pahejly, kamení, 
   a stovky mil nekonečný a žádný stavení, 
   jen vítr šlehá do očí,do tváří pálí mráz 
   a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz. 
 
        D            D7     G 
R:  Jen stín kopců v dáli a vítr co pálí,
    D                    A7         D
    ten mýho tátu každej den připomíná,
    D                    A7         D 
    ten mýho tátu každej den připomíná. 
 
    Bílej sníh... 
 
3. Pět psů jedny sáně y před ním dvěstě mil, 
   tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil, 
   jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních 
   ty zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh. 
 
4. A od tý doby sedmkrát už přešel štědrej den, 
   ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen, 
   že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát, 
   pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát. 
 
R: Jen stín kopců v dáli...
 
   Bílej sníh... 
   Bílej sníh...