Jako chmýří pampelišek, sypají se do tmy z výšek
Velký květy tichých padáků
Nikdo nemá ani zdání, co je čeká za svítání
Až se pustí dolů z oblaků
Čtyřicetdva paragánů, hledalo si cestu k ránu
Do plamenů a výbuchů děl
Nad vodami Merderetu, neřekli už ani větu
Aby je snad nikdo neslyšel
Do stromů a do zahrad, padali jak noční chlad
Jako hvězdy ztichlou oblohou
Kdo měl jenom trochu kliku, přistál rovnou ve skleníku
Tam už za ním kulky nemohou
Jeden z nich už ne tak bděle, zachytil se na kostele
Skoro se zdá jako by tam spal
Pro iluzi nepřítele, zachoval se přímo skvěle
Ani jedním svalem nehýbal
Těžký pásy ryjou zemi, vypadá to na Shermany
Na zvonici šestá odbíjí
Pěchota se taky blíží, město zvládli bez obtíží
Na zdraví se vínem připíjí
Na památku Johna Steela, visej šňůry, plachta bílá
Na kostele kousek pod věží
Taky jeho figurína, která dodnes připomíná
Jak foukalo tenkrát z pobřeží
