Ruce někdy jako křídla tíží
V hlavě slova nenapsaný mám
To co čekám, pomalu se blíží
Snad po desátý dneska usínám
Nedopitý kafe na mně kouká
Na posteli skáče bílá myš
Chtěl jsem napsat, že mi hodně scházíš
Ale to už dávno dobře víš
Provázej mě hejna černejch ptáků
Nekonečnou cestou do polí
S duší vypůjčenou od tuláků
A nadějí, že touha nebolí
V ruce knížku, co jsem nikdy nečet
Asi proto, že se člověk bál
Potichu a neveřejně brečet
Jak po bitvě, kterou nevyhrál
Roztančený boty funebráků
Opilej smích tady neschází
Na ubruse fleky od panáků
Tančej holky černý od sazí
Polámanej anděl v koutě křičí
Nahý tělo pod stůl ukrývá
Všechno hezký na světě se ničí
A na zázraky času nezbývá
