Ohýbám, lámu, řežu a tvaruju
rozbíjím, mlátím, mačkam a zpravuju
nečekám utíkám pořád jen za tebou
hledám však nevidim, co všechno mám před sebou
Za kopce za města, za práh světa
od lidí do země kde ho je meta
ztrácim nenajdu, nic mi nepatří
zbejvá jen útěk a to mi patří
Jen sen jak síla v nás
co v žilách koluje
jak záchrannej kruh
co za chvíli odpluje
držim se tě, však bojim se pout
i když chci běžet tak nejde se hnout
Nenajít, nesetkat, nepotkat se
bez lidí, bez země, jen slitovat se
mlátit se myšlenkou, co je pořád tvrdší
ztratit svý těla a mučit duši
