B Eb B Eb B 1. Je půlnoc město už spí ozvěnou kroky nám zníF Gmi F B do ztichlejch oken budem řvát že nám zas ujíždí vlakEb B nikdo nás neuslyší 2. To člověk moh´ by se rvát hádat se rozčilovat a lidi budou mlčet dál najednou bláznem ses stal nikdo tě nevyslyší 3. Ať stále prší a houšť stejně je kolem nás poušť jednou tak najít chladnej stín a padnout do kopretin nemyslet na to co víš 4. Na chvíli zapomenout z tohohle světa se zout Už taky jednou přestat snít nedoufat bylo by líp že moudrost světa kdy sníšGmi F B R: Snad jednou budeme si blížGmi F Eb F možná že za rok nebo za století spíšCmi Gmi a nebo budeme se rvátCmi Eb F až nám zas ujede i ten poslední vlak 5. Jak jenom líp máme hrát - místo strun ostnatej drát a v hrdle nějak vázne hlas zkoušíme znovu a zas rozbořit vysokou hráz 6. Snad sebou strhne nás proud ač špatně umíme plout jednou snad najdem jinou zem tisíců krásných jmen kde tolik nepálí mráz R: Snad jednou 7.=1.