Barák mjél jak stodola 
stodolu jak hrad 
prasacka a k tom vola 
s flintú chodíl spat 
néslo sa po dědině horním, dolním koncem: 
panebože, fanyne bude i ti to k čem?!

Grešlu by ti nepoščál 
taký to býl hlad 
velice sa štajfovál 
gdyž mjél neco dat 
peníze cpál do měcha horním, dolním koncem 
nelézlo mu do ucha: bude i ti to k čem?!

Sedával sám u stola 
jak třé zedl šak 
súdíl sa furt o pola 
až ho trefíl šlak 
tož ho dali do truhly zazvónili zvoncem: