Nananana, nananana, na.
Nananana, nananana, na.
U řeky nejdřív chytal bronz,
pak chytil slinu,
zatímco pozoroval kruhy na řece,
z ubrousku vyndal borůvkovou bublaninu,
drobky se rozsypaly kolem po dece,
vůně těch drobků měla neskutečnej říz,
než sklidil deku, vyklepat jí zapomněl,
ta silná vůně k němu přilákala hmyz
a batoh plný černých pasažérů měl.
Od řeky Strávy na konci července,
do centra Prahy odvez v báglu mravence,
tělem jim posloužil, jak lidem slouží vlak
a tím si vysloužíl přezdívku pašerák,
protože nevšimnul si všech těch mravenců,
na zádech propašoval stovky běženců,
mravenci slavili to hlučným chichotem,
do města přijeli za lepším životem, jéé.
Nananana, nananana, na,
za lepším životem.
Nananana, nananana, na,
za lepším životem.
Nejdřív si užívali chvíli sváteční,
město jim dalo vše, tak co ještě chtít?
Jídlo na každým centimetru čtverečním,
nekonečná hostina a věčný blahobyt,
jenže jak v životě nic není nastálo,
chyběla jim tráva a i ztrouchnivělej plot,
těm mravencům se v centru líbit přestalo,
děsilo je vyhýbat se stovkám párům bot.
Jeden si, chudák, na kolejích zlomil vaz
a tucet z nich rozšlápla něčí bota Vans,
už toho měli dost, ti zbylí mravenci,
sebrali se, nečekali na kondolenci
vyrazili zpátky na nekonečnou pouť,
tam, kde je může leda tak kos sezobnout,
jó, tam kde už jim nic horšího nehrozí,
odkud za vidinou cestovali v batozích, jéé.
Nananana, nananana, na,
cestovali v batozích.
Nananana, nananana, na,
cestovali v batozích.
♪♪♪
Nananana, nananana, na.
