krajina neznámá
a přece povědomá
pařáty stromů a vrány
ve vzduchu těžko
si připouštím že už
jsem vlastně doma
oči mám slepený
prachem od výbuchů
tak mě tu máš jak psal
jsem v dopise přišlo
mi že ta snad musí
být celá věčnost teď
tady stojím v celý
svý polní kráse na
prsou jizva a kříž
za statečnost
dám svůj kříž za
teplou skrýš za pár
dní kdy mám k tobě
blíž dám svůj kříž
za plnou spíž zítra
je daleko a nejistý
to víš
sundám si kabát
zapálím cigaretu
ty sklopíš oči
co nejsou bez viny
nikdo z nás neví
kdy dá sbohem
světu a tak se neptám
kdo hřál mý peřiny
dnešní noc
vytěžím s vidinou
zlatokopů tak se mě
prosím tě přestaň
zbytečně ptát zítra
se vracím zpátky
do zákopů svý
srdce odstřihnu
jak ostnatej drát
dám svůj kříž za
teplou skrýš za pár
dní kdy mám k tobě
blíž dám svůj kříž
za plnou spíž zítra
je daleko a nejistý
to víš zítra je
daleko a nejistý
snad to pochopíš ...
