Zvony zvoní tónem zlým, někdo se loučí, jeho jméno já znám. A na cestě poslední jen koní pár ho smí vézt ke hvězdám. Davy jdou s druhem svým, když někdo končí, svůj život odkládá na ta místa poslední, kde na hrobu s ním bílá růže uvadá. Zůstává epitaf, na věčnost epitaf, těch slov pár posledních podle přání. Zůstává epitaf, nikdo z nás epitaf, co je dál za branou, nemá zdání. Slzy smutek provází, průvod zastaví. Pravda víru podvádí. Nápis věčný, kamenný říká amen, kdo tu leží, prozradí. Zůstává epitaf, na věčnost epitaf, těch slov pár posledních podle přání. Zůstává epitaf, nikdo z nás epitaf, co je dál za branou, nemá zdání. Zůstává (zůstává), na věčnost (na věčnost), těch slov pár posledních podle přání. Zůstává (zůstává), nikdo z nás (nikdo z nás), co je dál za branou, nemá zdání.