Kniha mýho života je hodně těžká věc
V ní si číst nechceš ani náhodou, náhodou
Někdy si říkám, že ji píše pitomec
Kam mám jít, nevím ani náhodou, náhodou.
/: Ani náhodou, zdá se, najednou
není lehký vstát, srdce chce to vzdát
najednou stojíš přede mnou,
spolu můžem další stránku psát. :/
Za ruku mě vezmeš dnes a stejně za sto let
Jestli ne, ať radši shoří svět
My tu dávno nebudem, děti můžou vyprávět
Že spolu napsali jsme velkej příběh, všem jednou řeknem těch pár vět:
/: Ani náhodou, zdá se, najednou
není lehký vstát, srdce chce to vzdát
najednou stojíš přede mnou,
spolu můžem další stránku psát. :/
Stránku psát...
Někdy je to těžký...
A někdy ještě víc...
Jednou se topim v prachách...
A jindy nemám nic...
Nechtěl bych to vážit...
Co mám na hřbetě...
Když se naše ruce spojej...
Je mi dobře... na světě...
/: Ani náhodou, zdá se, najednou
není lehký vstát, srdce chce to vzdát
najednou stojíš přede mnou,
spolu můžem další stránku psát. :/
