Je teplo a je hezky, kdo by to byl řek a louka krásně voní, směje se celej svět. Je léto oknem svítí krásný žlutý slunce do jatek. Malý bílý ovečky tu čeká nevšední zážitek, zážitek, zážiteeek . R: Tupý ovce jdou na porážku. Tupý ovce jdou na porážku. Tupý ovce na porážku jdou. a zpívají si píseň svou voou... Ovce učily se, kterou trávu nežrat a kterou zase žrát. Naučily se hodným lidem věřit, zlých vlků se bát. Když vlk se kolem potlouká, že hospodář ho zabije a sní. Co bude žrát až vlci dojdou, na to ovečky nemyslí. R: Tak tvoří se jich dlouhá fronta, na ty vpředu mají trochu vztek. Že poznaj dřív to tajemství, co ukrývá se ve studených zdech. A když pak na ně dojde řada, radostně vbíhají do dveří. Tomu, co se v kraji šeptá, ani jedna z ovcí nevěří. R: Pohádky však končí dobře a tak každý malý dítě ví, že hospodář je vlastně dobrák, jenom má trochu rád skopový. A starý ovce mladým, před tím, než usnou, tiše vypráví, Že na jatkách se všechny maj tak dobře, že už zpátky nechtějí, nechtějí, nechtějííí. R: Béééé bééé béé bé bééééé bééééééáargh.....