Zas padne noc

      C                 F             C                 F       C
1. Někdy se zdá, že všechno se změní, že každá chvíle je praoceán, 
        G                              C       F           C 
   že blaženost bez okouzlení jsou jen výkřiky sibiřských vran.  
 
2. Někdy se zdá, že to, co nás hřeje, je jistě cesta, která musí mít cíl, 
   jenže ta benátská tvář z kontrfeje je další práh, co jsem nepřekročil:  
 
               F               C               F         C          
R: Zas padne noc a svíčka se skácí, zvedne se vítr jak z pradávných 
	G
	let, 
              F             C                   F   G     C          
   zas padne noc a šílení ptáci obsadí bránu do přístavu Svět. 
  
3. Ulice Penzy dnes svítily deštěm, břízy se chvěly v suchověji, 
   jako by opilým přály víc než těm, kdo se bezbranní probouzejí. 
 
R:
 
4. Někdy se zdá, že polnice znějí, že každá chvíle je nebeská báň, 
   že každá láska je hráz beznaději, jenže čas – to je nelidská zbraň. 
 
R: