The Mills Brothers
The Mills Brothers, někdy uváděni jako The Four Mills Brothers, byli americké vokální kvarteto specializující se na jazz a tradiční pop. Jejich kariéra byla mimořádně úspěšná, s více než 2 000 nahrávkami, které se prodaly ve více než 50 milionech kopií, a získali alespoň tři desítky zlatých desek. Skupina se stala průkopníky, když jako první černošští umělci měli vlastní show na národní rozhlasové síti CBS v roce 1930. Navíc byli prvními, kdo dosáhli čísla jedna na Billboard singles chart s hitem Paper Doll v roce 1943. V roce 1998 byli uvedeni do Vocal Group Hall of Fame.
Členové The Mills Brothers pocházeli z Piqua v Ohiu a byli součástí rodiny s devíti dětmi. Kvarteto tvořili Donald, Herbert, Harry a John Jr., kteří začínali zpěvem v kostelních sborech a vystupovali před holičstvím jejich otce. Jejich talent se projevil, když začali napodobovat zvuky hudebních nástrojů svými hlasy, což se stalo jejich charakteristickým znakem. V roce 1928 se stali místními rozhlasovými hvězdami v Cincinnati a získali smlouvu s Okeh Records díky doporučení od Dukea Ellingtona.
Průlom v kariéře The Mills Brothers nastal v roce 1930, kdy podepsali smlouvu s CBS Radio a stali se prvními afroamerickými umělci s vlastní rozhlasovou show. Jejich první nahrávka pro Brunswick Records, Tiger Rag, se stala celonárodním hitem a prodala se v milionu kopií. Během své kariéry spolupracovali s mnoha významnými umělci, včetně Louise Armstronga, a vystupovali v řadě filmů.
Během války zažili The Mills Brothers úspěch v Evropě. Po návratu do Spojených států v roce 1941 zaznamenali velký hit s písní Paper Doll, která se prodala v šesti milionech kopií. Navzdory vzestupu rock and rollu zůstali populární, což dokazuje hit Glow Worm z roku 1952. Pokračovali v nahrávání a vystupování na televizních show, a to i po odchodu Johna Sr. ze skupiny.
V pozdních letech se The Mills Brothers soustředili na vystoupení na staronové scéně, přičemž jejich padesáté výročí bylo oslavováno v roce 1976 na akci hostované Bingem Crosbym. Po smrti Harryho a Herberta pokračoval Donald ve vystupování se svým synem Johnem II. V roce 1998 dostali cenu Grammy za celoživotní přínos, což potvrdilo jejich význam v historii populární hudby.