
Sarah Vaughan
Sarah Vaughan, celým jménem Sarah Lois Vaughan, byla americká jazzová zpěvačka a pianistka, která se narodila 27. března 1924 v Newarku, New Jersey, a zemřela 3. dubna 1990. Byla známá pod přezdívkami "Sassy", "The Divine One" a "Queen of Bebop". Během své kariéry získala dvě ceny Grammy, včetně ocenění za celoživotní přínos, a byla celkem devětkrát nominována. V roce 1989 jí byla udělena cena NEA Jazz Masters Award. Kritici, včetně Scotta Yanowa, označovali její hlas za jeden z nejúžasnějších 20. století.
V kariéře Sarah Vaughan hrálo klíčovou roli její vítězství na amatérské soutěži v Apollo Theater, kde zaujala bandleadera a pianistu Earla Hinese. Po boku s Billym Eckstinem a jeho big bandem si Vaughan rychle získala reputaci jako jedna z předních zpěvaček bebopu. V roce 1944 nahrála svou první píseň I'll Wait and Pray a brzy poté se rozhodla pro sólovou kariéru.
Vaughan dosáhla významného úspěchu během své sólové kariéry, kdy vystupovala v prestižních klubech na 52. ulici v New Yorku a nahrávala hity jako Lover Man a Tenderly. Její spolupráce s labely jako Columbia a Mercury jí přinesla řadu komerčních úspěchů a ocenění, včetně vítězství v anketách časopisů Esquire, Down Beat a Metronome. V roce 1959 se její píseň Broken Hearted Melody stala jejím prvním zlatým singlem.
Ve svých pozdějších letech Sarah Vaughan pokračovala v nahrávání a vystupování na mezinárodní úrovni. Její spolupráce s producentem Normanem Granzem a labelem Pablo přinesla úspěšná alba jako How Long Has This Been Going On? a I Love Brazil!, která byla nominována na Grammy. Ačkoli její zdraví v posledních letech života klesalo, zůstala aktivní na hudební scéně až do své smrti.
Vaughanova schopnost kombinovat jazz, pop a operní prvky z ní učinila ikonu, jejíž hlas byl často přirovnáván k operním zpěvákům. Její rozsah a kontrola nad hlasem byly obdivovány mnoha kolegy, včetně Franka Sinatry, který o ní prohlásil, že má "nejlepší hlasový nástroj v celém populárním žánru". Po její smrti vznikly tribute alba od zpěvaček jako Carmen McRae a Dianne Reeves, což dokládá její trvalý vliv na následující generace umělců.