Jimmy Dorsey
Jimmy Dorsey, celým jménem James Francis Dorsey, byl významnou postavou americké jazzové scény, známý jako klarinetista, saxofonista, skladatel a vedoucí big bandu. Narodil se 29. února 1904 v Shenandoah v Pensylvánii a zemřel 12. června 1957. Jako jeden z průkopníků jazzového a swingového stylu nahrál a složil řadu jazzových a popových standardů, včetně I'm Glad There Is You (In This World of Ordinary People) a It's the Dreamer in Me. Mezi jeho další významné nahrávky patří skladby jako Tailspin, Amapola a Brazil (Aquarela do Brasil).
Jimmy Dorsey začínal svou hudební kariéru již v dětství, kdy hrál s otcovou kapelou. Jeho hudební dráha se zintenzivnila během 1920. let, kdy se připojil k různým jazzovým ansámblům a spolupracoval s mnoha významnými hudebníky té doby. Spolu se svým bratrem Tommym založili Dorsey Brothers Orchestra, které bylo jedním z prvních jazzových orchestrů, které se dostaly do rozhlasového vysílání. I přes úspěch kapely se bratři často neshodovali, což vedlo k jejich rozchodu v roce 1935. Po odchodu Tommyho pokračoval Jimmy ve vedení orchestru pod svým jménem.
Během své kariéry se Jimmy Dorsey stal známým jako vedoucí vlastní kapely, která byla více zaměřená na jazz než orchestr jeho bratra Tommyho. Spolupráce s vokalistou Bobem Eberlym a později Helen O'Connell přinesla orchestru mnoho hitů, včetně duetů, které se staly velmi úspěšnými. Jejich latinskoamericky stylizované písně jako Amapola a Green Eyes dosáhly obrovské popularity.
V roce 1947 se bratři Dorseyové opět spojili, aby natočili film The Fabulous Dorseys, který zachytil jejich životní příběh. I když se Jimmy nadále soustředil na svou vlastní kapelu, nakonec se v roce 1953 znovu spojil s Tommym a vytvořili společně Dorsey Brothers Orchestra, kde Jimmy působil jako spolulídr a sólista. Po smrti Tommyho v roce 1956 převzal Jimmy vedení orchestru, i když jeho vlastní zdraví se zhoršovalo kvůli diagnostikované rakovině hrdla.
Ačkoli Jimmy Dorsey zemřel v roce 1957, jeho vliv na jazzovou a swingovou hudbu je nadále uznáván. Jeho poslední hit So Rare dosáhl druhého místa v hitparádách, čímž se stal nejúspěšnějším big bandovým hitem v éře nástupu rock and rollu. Jeho přínos pro hudbu byl posthumálně uznán, když jeho nahrávky byly uvedeny do Grammy Hall of Fame.