James P. Johnson
James P. Johnson, celým jménem James Price Johnson, byl americký klavírista a skladatel narozený 1. února 1894 v New Brunswicku v New Jersey. Byl průkopníkem stylu stride piano a jedním z nejvýznamnějších klavíristů rané éry nahrávání. Spolu s Jelly Roll Mortonem patřil mezi klíčové postavy v přeměně ragtime na jazz. Mezi jeho žáky patřil například Fats Waller a jeho tvorba ovlivnila i další významné hudebníky, jako byli Count Basie, Duke Ellington, Art Tatum či Thelonious Monk.
Jedním z největších úspěchů James P. Johnson byl jeho skladatelský příspěvek k rozvoji hudebního divadla a populární hudby. Složil mnoho hitů, včetně neoficiální hymny dvacátých let The Charleston. Přestože jeho přínosy k populární hudbě a hudebnímu divadlu byly často přehlíženy, jeho vliv na vývoj jazzu zůstává nepopiratelný. Hudební kritik David Schiff jej dokonce označil jako "neviditelného pianistu".
Johnsonova kariéra byla poznamenána několika etapami. V období před rokem 1920 si získal reputaci jako přední klavírista na východním pobřeží Spojených států. První nahrávky jeho vlastních skladeb jako Harlem Strut a Carolina Shout patřily k prvním jazzovým klavírním sólům, která byla zaznamenána na desky. V době hospodářské krize se jeho kariéra zpomalila, avšak oživení zájmu o tradiční jazz koncem třicátých let mu umožnilo znovu vstoupit na scénu.
V pozdějších letech, navzdory zdravotním problémům, pokračoval James P. Johnson ve skládání a vystupování. Jeho práce se objevily na mnoha nahrávkách, a i když jeho kariéra skončila po těžké mrtvici v roce 1951, zůstal významným a uznávaným průkopníkem jazzového klavíru. Johnson zemřel v roce 1955 v Jamaice, New York, a je pochován na hřbitově Mount Olivet v Queensu.
Johnsonova hudební dědictví je stále přítomno v dílech mnoha klavíristů, které ovlivnil, a jeho inovativní styl hra na klavír zůstává klíčovou součástí historie jazzu. V roce 2020 byla jeho skladba Carolina Shout přidána do Grammy Hall of Fame, což potvrzuje jeho trvalý význam pro hudební svět.