F#mi C#mi Hmi
A F#mi
Vzpomínáš ještě když jsem rozlomil svět
Hmi A
jako Bůh krajíc vonící mládím,
F#mi A
jak kostelní věž vzpomínka oblaka párá
Hmi
a já mám strach.
F#mi
R: Ten déšť už nedohoním.
Vzpomínáš ještě když jsem všechno chtěl hned,
nazdařbůh vše co člověka svádí,
vím byla to lež, všechno má svůj čas a místo,
i voda i prach.
R: Ten déšť už nedohoním.
Bolíváš občas ještě když přijde řeč,
studánko ztracených šancí a lásek,
co mohl jsem mít, jenže mí osudný známí,
se budili dřív.
R: Ten déšť už nedohoním
Ty víš jak strašně krásně v noci se sní,
když je den, co vlastně nemusí nic,
vím potkal jsem dost krásných a zbytečných flámů,
co jenom zdály se být.
R: Ten déšť už nedohoním.
F#mi C#mi
To jenom zdály se být ty nádherný léta,
Hmi
čas běžel jako vítr co tu byl a nechal jen poušť,
F#mi C#mi
na prázdných listech bolavých místech paměti,
Hmi
ten déšť už nedohoním
F#mi
ten déšť už nedohoním.
Vzpomínáš ještě když jsem rozlomil svět
jako Bůh krajíc vonící mládím,
vím byla to lež, všechno má svůj čas a místo,
i voda i prach.
R: Ten déšť už nedohoním.
