Emaj7 E7 1. Když není co hrát a zívá se víc a vícAmi7 E H7 pod křížek propletených duší snáší se denEmaj7 E7 a každej co rád i pití má rub a lícAmi7 E Pán Bůh už tuší nám den končí svítáním. 2. Ráj povídálků, co prohráli zmoudření v konečcích prstů tichej vesmír, jak zpovědník. Tak nade vším sám, nad nicotným snažením bloudí po bílejch místech duší neklidných.E Asmi R: Bůh neumí brát, to podzim po stráni couráF#mi H7 a po troškách bourá, co máš rádE náš malinkej stát.Asmi Moc ledových králůF#mi H7 pomluv a svárů pošle spátE pošle spát. 3. Už posílá nám mladičká komteska z plání co nesou krajem vítr časů minulých. Vzkaz "nejsi tu sám", jenom se potichu dívej, kreslím ti na oblohu píseň, jen ji vzít. R: Já neumím brát, to podzim po stráni courá a po troškách bourá, co máš rád náš malinkej stát. Moc ledových králů pomluv a svárů pošle spát pošle spát. 4. Tři slzy za chudý lid, v hospodě zas už se svítí, pár hodin spánku než se kouzlo vytratí. Na chvíli pod hlavou mít svetr, co po ohni voní a číst si v obloze než stránku obrátí.