V podzemním sklepení slavné slánské radnice před léty bývala tu městská věznice po svém prvním hříšníkovi nazývaná Dobeška nejen zdi na její návštěvníky vzpomínají dodneška V šestnáctém století roku šestasedmdesát začal v noci Vávra Jindřich motykou do dlažby křesat přitom běhal po rynku a pobuřoval dobré mravy hvízdal a byl ožralý a tak byl dán do šatlavy To bylo tenkrát byl mír mohlo se klidně spát to bylo tenkrát když kronikáři neměli o čem psát Když starému katovi zemřela žena Alžběta pojal za choť Marjánu což byla pěkná koketa chodil za ní mlynář Jindra nosíval jí macešky (marjánu) kat to zvěděl stěžoval si dali jí do Dobešky To bylo tenkrát ... To co řekl Matoušovi nedalo se popsat slovy ostrý jazyk osudný byl jistému Janu Hotárkovi už ho temné sklepení pod radniční věží vítá tenhle Matouš to byl totiž místní slánský jezuita To bylo tenkrát ... Advokát Daniel Vlasák Slanému byl oddán přesto pro svůj prohřešek byl do vězení podán opilý do rady přišel a pak začal vésti svou oratorii nerozumnou a neforemnou To bylo tenkrát ... protože tenkrát se neděly žádný senzace jenže o to víc si užívali o to víc si užívali o to víc si užívali nejen legrace