Leží v trávě pod jabloní Jean de La Fontaine 
Víčka se mu klíží a přichází první sen
Stovky hlasů kolem sebe najednou teď slyší
Příběhy mu vyprávějí různí živočiši 
    
Sacrebleu, Mon Dieu, to je zase den
Už nás zase šmíruje Jean de La Fontaine
Sacrebleu, Mon Dieu, ten má na nás čich
Před ním už se není jistý žádný živočich
    
Lev se chlubil svojí silou, komáru se smál
Jenže ten ho přemoh a brutálně popíchal
„Teď se ukaž“ komár soka pyšně ponouká
Než narazil do sítě velkýho pavouka
    
Na hostinu čáp a liška navzájem se zvali
Jak se však má servírovat, sotva oba znali
Těžko říct, kdo ukázal se jako větší trdlo
Čáp nezvládl talíř, liška zase láhve hrdlo 
    
Sacrebleu, Mon Dieu, to je zase den
Už nás zase šmíruje Jean de La Fontaine
Sacrebleu, Mon Dieu, ten má na nás čich
Před ním už se není jistý žádný živočich
    
Leží v trávě pod jabloní Jean de La Fontaine
Víčka dávno zavřený a zase další sen
Mluví na něj zvířata a on si říká: „Co je?
Sacrebleu, vždyť já jsem básník, a ne starej Noe“
    
Myslela si žába, že je ze všech největší
Býk na pastvě pousmál se, ať ho přesvědčí
Špatný nápad sobě tahle žába vnukla
Nafoukla se tak hodně, až chudák celá pukla
    
Šel starý kůň pastvinou, něž vlk mu řekl stop
Já tě teďka sežeru, kůň na to pojď mi hop
Zadávíš mě zezadu si na to stoupni sem
A ze skoku do chřtánů je rána kopytem
    
Sacrebleu, Mon Dieu, to je zase den
Už nás zase šmíruje Jean de La Fontaine
Sacrebleu, Mon Dieu, ten má na nás čich
Před ním už se není jistý žádný živočich
    
Spadlo jabko za jabloně na Jean La Fontainea 
Leknutím se probudil, a to vám byla jména
Popadnul ho vztekle a pryč hodil se slovy
Takovýhle akce radši nechám Newtonovi
    
Pak si vzpomněl na Ludvíka a svý dobrý styky
Na příjemnou společnost markýzy Angeliky 
Učesal si paruku a upravil si krajky
A šel dvoru vyprávět ty svoje nový bajky
    
Sacrebleu, Mon Dieu, to je zase den
Už nás zase šmíruje Jean de La Fontaine
Sacrebleu, Mon Dieu, ten má na nás čich
Před ním už se není jistý žádný živočich
    
Sacrebleu, Mon Dieu, to je zase den
Už nás zase šmíruje Jean de La Fontaine
Sacrebleu, Mon Dieu, ten má na nás čich
Před ním už se není jistý žádný živočich