Býval jsem vektorem svých včerejších vin
Příliš dlouho zkoušel, co všechno vydržím
Teď jsem beztvaré nic – balónek helia
Už jsou to roky, co jsem seknul s hulením
Někdy od té doby si s tátou zase rozumím
Pane Moliére, pořád hraju Antonia
A tak tu svítím a koukám dolů
Jak nad Betlémem hvězda pomalu dohořívá
Asi už není třeba nikomu svítit na cestu domů
Neumím čekat klidný jak beduín
A pořád jsou tu lidi, kterým málo rozumím…
Eduarde, to sotva bude tvoje vina
Miluju mámu a věřím, že to ví…
Pořád pevně doufám, že říkat se to naučím
Matyáši, saj život jako kyselina
A tak tu svítím a koukám dolů
Jak nad Betlémem hvězda pomalu dohořívá
Asi už není třeba nikomu svítit na cestu domů
A tak tu svítím a koukám dolů
Jak nad Betlémem hvězda pomalu dohořívá
Asi už není třeba nikomu svítit na cestu domů
