Sen nepřichází, tři ráno - měl bych spát, nevím, jak říct ti mám: můj oheň dál chce plát... Vím jak se cítí, kdo zná jen tmu a déšť a mráz a touží blíž tě mít a dlaní tvou se hřát... Otvírám chrám vzpomínek vzácných, nejsem v něm sám, slyším zas tvůj smích. Ten křehký chrám je vším, co mám, jen v něm jsem rád. Otvírán chrám, vzpomínek vzácných, tam nevídám lítost v očích tvých. Ten chrám je vším, co zbývá nám, tentam je tón, co v nás zněl jak zvon. Otvírám chrám vzpomínek vzácných, nejsem v něm sám, slyším zas tvůj smích. Sen dál se brání, pět ráno - měl bych spát, bojím se svítání a divný cítím chlad... Vím, jak se cítí, kdo poznal léto snů a krás, netouží bát nikdy už zas jen sám - věr v nás... Otvírám chrám vzpomínek vzácných, nejsem v něm sám, slyším zas tvůj smích. Ten chrám je vším, co mám, jen v něm jsem rád. Otvírám chrám vzpomínek vzácných, tam nevídám lítost v očích tvých. Ten chrám je vším, co zbývá nám, tentam je tón, co v nás dřív zněl silný jak zvon. Otvírám chrám, otvírám chrám, otvírám chrám, je vším co zbývá nám, věř v nás! Otvírám chrám vzpomínek vzácných, tam nevídám lítost v očích tvých. Ten křehký chrám je vším, co zbývá nám, už slyším zas tón, co v nás dřív zněl jak zvon.