Vyrovnaná s tím, jak život plyne,
než si všimla, že ji někdo pozoruje.
Od té doby už nic nebylo stejné.
Stala se objetí fantazie,
nebo vidí malého muže,
jak staví město na stropě.
Ulice skládal z modrých kostek
a vždycky o tebe stál.
Vysílal zprávy v morseovce,
tvá postel jsou má nebesa.
Chtěli jsme takhle zůstat,
tak dlouho, jak to jen půjde.
Nejlíp až do konce světa,
pokud vůbec bude.
Kráčel po stropě nebojácně,
beze strachu, jako nevinné dítě,
tak jsme si žili obráceně.
Ulice skládal...
Protichodci
ke štěstí jim stačí.
Protichodci
nevnímat gravitaci.
Chtěli jsme...
