Chiméro, veď mě dál,
na konci s dechem zdám se být.
V mlze čeká nicota,
v ní marnotratný syn úlomky hvězdy hledá.
    
Co bylo, je už pryč, pozdě hledat oheň.
Jestli žár vyhasnul, tak polykej popel.
    
I ty múzo prosím pojď,
nenech mne na holičkách,
když víčka těžká jsou.
    
Já se tak hrozně bál, že mě už nic nečeká.
    
Mezi bděním a polosnem,
údivem zkamenělý.
Vidím, jak padá spousta hvězd,
nebe je najednou nahé,
já vězeň v pokušení.