Oči, které nespí,
vidí nové stopy,
uši poslouchají ozvěny.
Za obzorem letí stroje, hledají opuštěná hnízda,
z vajec se líhnou družice a ty polykají slova.
Jako žravé kukačky se krmí úplně vším,
nic jim není dost cizí, ničeho se neštítí.
Jak můžu být tak hloupý,
vstoupit do stejné vody,
na hladině zůstanou kruhy.
Za obzorem...
Zdálo se mi, že jsme byli sami,
utichlo všechno kolem.
Zdálo se mi, že se signál ztrácí,
to byl jen hluboký nádech.
Oblohou se jizvy táhnou, zmizí, až vyjde měsíc.
Pozorují z rozmaru, jak se snažíš schovat v akváriu.
Jak můžu být tak hloupý...
Zdá se mi, že nikdo neposlouchá,
možná i oči spí.
Zdálo se mi...
