STAROSTA:
Za chvíli, Krysaři, můžeš začít s prací.
Teď se muži poslední všichni domů vrací.
Hodiny až odbijou půlnoc, město bude sladce spát.
A ty můžeš nikým nerušen začít v klidu pracovat.
Ulice prázdné, lidé spí, všechno je tak, jak sis přál.
Až to skončíš, budem klidní, ty můžeš jít zase dál.
Sejdem se spolu pak na radnici, tohle město
ještě snad bude spící.
Tam dostaneš svou odměnu, částku dříve smluvenou.
To je všechno, co jsem ti chtěl. Naviděnou!
KRYSAŘ:
Počkej, starosto! Naposled se ptám a jen pro vaše bezpečí.
Neměl bys radši poslat někoho, ať se znova přesvědčí.
Jestli jsou bez lidí ulice i kouty, jestli jsou zavřený hospody.
Netvrdím, že nevíš, co se tady děje, jen pamatuj
na dílo náhody.
STAROSTA:
Za koho mne máš, to si dovoluješ dost,
jasně řekl jsem ti, že je všechno jak má být.
Moje slovo platí, to už musíš vědět
doufám, že mne nechceš urazit.
KRYSAŘ:
Dobrá, tedy přeju vám, abyste hezky spal.
Nezapomínejte však, že jsem vás varoval.
STAROSTA:
Jistě, jistě, Krysaři, odpovědnost přebírám,
když se něco stane, pokutu si dám.
Hahaha.
