ŠTĚPÁN:
   Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem,
   čistý budou ulice.
   
   DAV-MUŽI:
   Nalejem si palice.
   
   ŠTĚPÁN:
   Každej by měl v noci spát.
   
   DAV-MUŽI:
   Musíme si zachlastat.
   Špatně se nám totiž spí,
   když nejsme nalitý!
   
   DAV-ŽENY:
   Kdo pak hadry posbírá?
   A kdo potom vytírá?
   Kdo má snášet ožraly,
   co nás ve všem nechali?
   
   DAV-MUŽI:
   Óóóó, nechte si svý řeči,
   vy jste vždycky v křeči,
   když chlap se dobře má.
   Óóóó, běžte radši k dětem
   a my se tu nametem,
   pak příjdem za váma.
   
   DAV-ŽENY:
   Co si vlastně myslíte.
   
   DAV-MUŽI:
   To vy těžko tušíte.
   
   DAV-ŽENY:
   Proč se ženský vdávají?
   
   DAV-MUŽI:
   Zázraky se stávají!
   
   ŽENA 1:
   Mažte domů, chasníci!
   
   ŠTĚPÁN:
   Až dopiju sklenici.
   
   ŠTĚPÁNOVKA:
   Hele, tys ňák povyrost!
   
   DAV-MUŽI:
   Do rána je času dost.
   
   DAV-ŽENY:
   Když se vodsuď nehnete,
   zejtra hlady pojdete.
   My vyrazíme na stohy,
   nasadit vám parohy!<
   
   DAV-MUŽI:
   Óóóó, nechte si svý řeči,
   vy jste vždycky v křeči,
   když chlap se dobře má.
   Óóóó, běžte radši k dětem
   a my se tu nametem,
   pak příjdem za váma.
   
   DAV-ŽENY:
   Óóóó, dost bylo žertů,
   táhněte k čertu!
   Bando kořalů!
   Óóóó, trpělivost došla.
   
   MUŽ PODPANTOFELNÍK:
   Teďka támhle prošla...