Emi D G D G H Emi
Emi D G
1. Když se mysl zraněná zřítí do hlubin
D G
zřítí do hlubin
H Emi
a z barev je stín.
Když je hlava skloněná a zapůsobil blín,
zapůsobil blín,
klín vyráží klín.
H
R: Tiše se bojíme zachránit vadnoucí růže,
G D G
marný je čekání, že někdo nezištně pomůže.
2. Ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš,
ze strany na stranu vláčet sebou necháváš.
Když co přijde dál je nejasné a ty nemáš už co říct,
tak nečekej víc.
Když tvá víra pohasne a pobledlá je líc,
jdeš konci vstříc.
R: Tiše se bojíme...
Gmi F B
3. Když tvá vlastní vůle má zlomený vaz, nemůžeš se hnout
D Gmi
a uvolnit z pout.
Dej ti, Bože, sílu zas na koně nasednout
a opustit kout.
D
Bojuj a pak možná zachráníš vadnoucí růže,
B F B
nečekej marně, že někdo nezištně pomůže.
Nenech se ke zdi otočit a nenech se oslepit,
dej růžím pít.
Neboj se na cestu vykročit, pak zas můžeš snít
a pro ty sny žít.
Asmi Gmi Asmi Gmi
