RÓZI:
   Agnes, vzbuď se, otevři oči!
   Není to Ostrovan, je horší než lid.
   Každou chvíli sem otec vkročí,
   to pak by nenašel do smrti klid.
   
   AGNES:
   Nemůžu přece poručit citu.
   Tys neviděla ten temný zrak.
   
   RÓZI:
   Nesmíš propadnout černému mýtu!
   
   AGNES:
   Můj cit se nevzbudil přece jen tak?
   
   RÓZI:
   Agnes, Agnes, kam jsi oči dala,
   komu jsi to duši zaprodala!
   Černá, černá je řeka osudu.
   Nedělej našemu rodu ostudu!
   Hezký, hezký jsou i jiný muži.
   Místo jedu přinesou ti růži.
   Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo.
   Vraždili by pro tebe, jen kdyby se to smělo.
   
   AGNES:
   Kašlu na všechny, kdo pod oknem stoji.
   Jako psi se trapně o kost rvou.
   Chci jen toho, kterého se bojí.
   Jen on získal přízeň mou.
   
   RÓZI:
   Ten muž za odměnu smrt do města nosí.
   Nic o něm nikdo neví, má šat žebráka.
   Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí!
   Ty nejsi žena lecjaká.
   Agnes!
   
   AGNES:
   Rózi! Jestli mě máš ráda.
   Nech můj osud jenom v rukou mých.
   
   RÓZI:
   Vina, vina i na mou hlavu padá,
   že já ráda splním to, co máš na očích.
   
   OBĚ:
   Sestry, sestry vždy při sobě stojí.
   Umřít může jedna pro druhou,
   stejná, stejná, stejná krev nás pojí.
   
   AGNES:
   Já mam ráda sestru svou.
   
   RÓZI:
   A já zas tu svou.