RÓZI:
Agnes, vzbuď se, otevři oči!
Není to Ostrovan, je horší než lid.
Každou chvíli sem otec vkročí,
to pak by nenašel do smrti klid.
AGNES:
Nemůžu přece poručit citu.
Tys neviděla ten temný zrak.
RÓZI:
Nesmíš propadnout černému mýtu!
AGNES:
Můj cit se nevzbudil přece jen tak?
RÓZI:
Agnes, Agnes, kam jsi oči dala,
komu jsi to duši zaprodala!
Černá, černá je řeka osudu.
Nedělej našemu rodu ostudu!
Hezký, hezký jsou i jiný muži.
Místo jedu přinesou ti růži.
Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo.
Vraždili by pro tebe, jen kdyby se to smělo.
AGNES:
Kašlu na všechny, kdo pod oknem stoji.
Jako psi se trapně o kost rvou.
Chci jen toho, kterého se bojí.
Jen on získal přízeň mou.
RÓZI:
Ten muž za odměnu smrt do města nosí.
Nic o něm nikdo neví, má šat žebráka.
Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí!
Ty nejsi žena lecjaká.
Agnes!
AGNES:
Rózi! Jestli mě máš ráda.
Nech můj osud jenom v rukou mých.
RÓZI:
Vina, vina i na mou hlavu padá,
že já ráda splním to, co máš na očích.
OBĚ:
Sestry, sestry vždy při sobě stojí.
Umřít může jedna pro druhou,
stejná, stejná, stejná krev nás pojí.
AGNES:
Já mam ráda sestru svou.
RÓZI:
A já zas tu svou.
