Ze skal padá divokej vodopád.
   V dálce je stříbrnej háj
   Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň
   a všechno kolem připomíná ráj.
   Nenechavej vánek škádlí šaty,
   duha nad horama září
   a všude kolem kvetou kytky zlatý.
   Řeka se přátelsky tváří.
   
   Slunce nad obzor pomalu stoupá,
   laskavý stařec si kápi svlík.
   Dřevěná loďka se líně houpá,
   přijel si pro mě Cháron - převozník.
   
   Někdo mě zpátky naposled volá,
   proč mě konečně nenechá jít,
   zmatek a stesk sem probleskl zdola,
   jenom pár kroků a bude klid.
   
   Přívětivá cesta, brána a jas.
   Zdá se mi to dávno, jsem tak daleko od vás.
   
   Ze skal padá divokej vodopád.
   V dálce je stříbrnej háj
   Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň
   a všechno kolem připomíná ráj.
   Nenechavej vánek škádlí šaty,
   duha nad horama září
   a všude kolem kvetou kytky zlatý.
   Řeka se přátelsky tváří.
   
   Tam za mnou v hlubině mě děsíval had
   a jeho zuby mi otrávily tělo.
   Moje zoufalství, to byl jeho hlad.
   Co bude dál se nevědělo.
   
   Každej den ten had řádně konal svý dílo.
   Bolestivý kousnutí a prudkej jed.
   Najednou tma, záblesk a všechno se slilo.
   Brána se otvírá tak rychle a hned!
   
   Dohlédnu na druhej břeh za mlhu
   - vpravo je slunce, vlevo je černej mrak.
   Zvolna plujem oparem, nad náma chechtá se pták.
   Cháron smutně klopí oči, což budí neklid v duši,
   a malá loďka míří doleva, zvedá se vítr a prší.
   Do ticha...