Mrak černých vran Na město náhle vrh zvláštní stín S ním i strach Ten kdo dřív jen klel - se modlí Kdosi se v přítmí skryl - měl nůž… Jeden muž, jenž zákon ctil Tiše k zemi pad a tu noc ho pryč vez vůz… Vůz máčel déšť A zněl jen zvon A v dálce kříž Vůz táh jen kůň Vez náklad svůj ke kříži blíž Déšť, vůz a pláč Slévá se v tmách Slévá se dál Ve vzpomínkách Vůz blátem jel Když míjel strom Jen kluk tam stál Kůň táh ten vůz Déšť větve rval A kluk se bál Déšť, vůz a pláč slévá se v tmách Žal vítr svál Kluk stál tam dál Za tou zdí dám v kámen vepsat: "HÁJIL ZÁKON, PRÁVO A ČEST" Jistě bůh se zmýlil Proč mi tátu bral? Jak mizel mrak těch vran Mizel v dálce i ten vůz Vůz blátem jel … žal vítr svál kluk stál tam dál…