Už pár pátků nám něco schází, už pár pátků a dýl, snídám hádku, snad anděl skázy, na dno úst nám jed vlil. Už pár pátků jsme jinačí, už pár pátků a dýl, zády láska se otáčí, mizí náš směr a cíl. Už pár pátků je cítit prázdno, už pár pátků a dýl, slova vlídná nám v ústech váznou, úsměv nám někdo skryl. Všechno v nás už je bývalé, leží mráz na dekách, touha co byla v přívale, po kapkách odtéká. Stůj lásko má, k nám lakomá, zůstaň teď stát, a sfoukni v nás ten chlad. Už pár pátků se těžko dýchá, už pár pátků a dýl, snad to působí zvyk i pýcha, rád bych lásko to smyl. Proč se bát věčných návratů, touha je ve chtění, odpustit lásce záplatu, to je věc umění. Stůj lásko má, k nám lakomá, zůstaň teď stát, a sfoukni v nás ten chlad. Stůj lásko má, k nám lakomá, zůstaň už stát, a sfoukni v nás ten chlad. Vrať nám lásko ze dna pátků, minci s patinou, trochu prasklou z hádek zmatků, přesto jedinou. Stůj lásko má, k nám lakomá, zůstaň už stát, a sfoukni v nás ten chlad. Stůj lásko má, k nám lakomá, zůstaň už stát, a sfoukni v nás ten chlad. Stůj lásko má, k nám lakomá, zůstaň už stát, a sfoukni v nás ten chlad.