Stárnou králové, stárnou děti mé, 
stárnu i já, z lásek vrásky jsou, 
smích je za vodou, líp sebe znám, 
zpívám tedy sem, žár nevyhořel 
a přátel pár, pár věcí, co mám rád.

Stárnou králové, stárnou děti mé, 
stárnu i já, rána podzimní, 
občas probudí, i když je máj, 
obrazovka snů barvy utlumí,
však tisíc dní, mi v roce refrén zní.

Tohle je normální, proč schovávat se,
za tvář ze svých dvacíti,
když vůni lásky líp než tehdy ucítíš,
vážíš si víc než dřív, všech svátků,
co do nebe dávaj nahlídnout,
je to normální, že nejkrásnější svátky,
končí vzápětí, čas nezastavíš
nejpevnějším objetím 
a staré fotky spal, život jde dál.

Stárnou králové, stárnou děti mé, 
stárnu i já, rána podzimní, 
občas probudí, i když je máj, 
obrazovka snů barvy utlumí,
však tisíc dní, mi v roce refrén zní.

Tohle je normální, proč schovávat se,
za tvář ze svých dvacíti,
když vůni lásky líp než tehdy ucítíš,
vážíš si víc než dřív, všech svátků, 
co do nebe dávaj nahlídnout,
prostě je to normální, 
že všechny nejkrásnější svátky, 
končí vzápětí, nikdy čas nezastavíš 
nejpevnějším objetím 
a staré fotky spal, život jde dál.