PR:Oko zhasíná, skládáš do klína
iluzi strachu, nepřijdeš na chuť
tomu co je zlý, výkřik rozezní
pryč už se nedá, marnost žít běda
Ve spárách starých zdí
dravci jsou ukrytí
v černotách lačně spí
pavoučí království
tiše jak v bačkůrkách
krok sun krok, blíž a blíž
o čem si necháš zdát
svůj poslední sen
BR:Svítání poslední
světélko bytí
sezvaní obřadní
rituál sítí
nesmíš znát svědomí
vlastních chtíčů
nejde hrát zamčený
na devět klíčů
RF:Co jsem měl, to už dávno nemám
co jsem chtěl jsem zapomněl
po nocích bloudím a stále hledám
disharmon strachu se rozezněl
pláču svým smíchem a tvář je bledá
nepřátel čím dál větší šik
jednoho zkosím, druhý se zvedá
okamžik stíhá okamžik
SP:Ďábla vzívám, nepředstírám
něco černý že je ve mě, dravé sémě
s tmou se roznesou skutky mých snů
na torzu duše (věnec) černé od zármutku
