G                           D
Šel jen tak po chodníku a vrážel do lidí
C        D                 G
zkoušel se nebe na slunce ptát
G                  D
a hledal holku, co mraky nevidí
        C       G
co se slunci podobá.

G                      D
Neměl nic a chtěl jí dát všechno
C              D       G
neměl štěstí, uměl se smát
G               D
uviděl v kaluži obrázek slunce
C        D     G
byla to její tvář.

G                        D
Znala svůj svět a nebyl celý
C        D                  G
a taky poznala, že bolí mít rád
G              D
a tak se bála podat mu ruku
          C    D       G
a tak se bála jít o kus dál.

Emi                       C      Emi
Vždyť kus dál u bufetu špalíry bezprizorných
          D                 Emi
ty měly všechno, neuměly se smát
                   C        Emi
nevěřily ničemu a nic neuznávaly
        D               Emi
bylo jim jedno, co bude dál
Emi       D             Emi
A cestu k nim nikdo si nenašel
         D              Emi
my jsme tady, vy zůstaňte tam
            D            Emi
a kdo je vinen? Žádný se nezeptal
           C      D     G
soudce tu není, plný je sál.



A on tam stál a bylo jich hodně
zkoušel jim říct: žít není jen brát
ale byl sám a slunce už nehřálo,
pak ve své ucítil její dlaň.