G D
Šel jen tak po chodníku a vrážel do lidí
C D G
zkoušel se nebe na slunce ptát
G D
a hledal holku, co mraky nevidí
C G
co se slunci podobá.
G D
Neměl nic a chtěl jí dát všechno
C D G
neměl štěstí, uměl se smát
G D
uviděl v kaluži obrázek slunce
C D G
byla to její tvář.
G D
Znala svůj svět a nebyl celý
C D G
a taky poznala, že bolí mít rád
G D
a tak se bála podat mu ruku
C D G
a tak se bála jít o kus dál.
Emi C Emi
Vždyť kus dál u bufetu špalíry bezprizorných
D Emi
ty měly všechno, neuměly se smát
C Emi
nevěřily ničemu a nic neuznávaly
D Emi
bylo jim jedno, co bude dál
Emi D Emi
A cestu k nim nikdo si nenašel
D Emi
my jsme tady, vy zůstaňte tam
D Emi
a kdo je vinen? Žádný se nezeptal
C D G
soudce tu není, plný je sál.
A on tam stál a bylo jich hodně
zkoušel jim říct: žít není jen brát
ale byl sám a slunce už nehřálo,
pak ve své ucítil její dlaň.
