Až mě jednou potká ten, kterej neptá se, ale jenom odpovídá, 
tak ho vezmu na pár piv někam, kde se vůbec nikdy nezavírá. 
Nejdřív budem tiše pít do nepoznání, 
a taky trochu klít na svítání. 
Potom budu se ho ptát na všechno, o čem nemám ani zdání. 
 
R: Proč nad ránem se asi procitá, 
   proč nebe se s hvězdama dotýká, 
   rej spanilejch víl, 
   proč ani na pár chvil neuvidím. 
 
A když všechno budu znát, tak zaplatím a řeknu: "Milej pane", 
to je všecho sice hezký, jenže co s tím, když nic není nepoznané. 
Když vím co se stalo, co je teď, co přijde, 
co je za nebem, co v zemi a co v lidech. 
Takže bylo mi ctí a dveře nechám zvenčí zavřené.

R: