1)
Tak krásně tančila si na louce s chrpou
ve vlasech vítr, v očích laskavý klid.
Malá víla a stromy moudrou silou varovaly
Když chtěla z lesa ven jít.
Pro každou duši ztracenou vřelý slovo
no pro ní ho nikdo nehledal.
Každému psanci hlavu do svých dlaní,
jí ze země však nikdo nezvedal.
Zvadla nám víla, bila jenom bita
za dobrý slova slyšela jenom lež.
Teď v duši dobré stoupá nervozita
když soudí lháři hrozí nejvyšší trest.
Ref:
Proč nejmíň trpí ti, kdož utrpení činí,
proč nejmíň pláčou ti, co nosí pláč?
Proč nejvíc viní ti,kdož jsou sami vini,
proč nejmíň trápí se, kdo ptápí tě rád?
2)
Zvadla nám víla, rozdala vše, co měla
věřila lásce že změní celý svět.
Každému dala, stále jim nestačila.
Teď soudí vílu ti co nevrací zpět
Ref:
Proč...
3)
Řve na tebe svět a ty na něj mlčiš,
malá si víla, les kolem je tak zlý.
za každým stínem tma na kterou teď křičíš
soudců máš víc než kdy dokážes smýt.
A kde se skrývá bůh? A co když žádný není?
A kde se skrývá ten bůh?!
Tak kde se skrývá bůh pro tvoje rozhřešení?
vílo, jsi zvláštní druh.
Ref:
Proč...
4)
Tak krásně tančila si na louce s chrpou
ve vlasech vítr v očich laskavý klid.
Malá vílo, stromy tě varovaly,
stromy tě varovaly, když chtělas jít...
