Já jsem ta smůla, co lepí se ti na paty,
hrůza, co jímá tě, tvý noční záchvaty,
ten, co ti studenou rukou na krk sáh,
můra, co šeptá ti, má milá, neměj strach.
Jsem tichý kroky, co jdou tmavou ulicí,
všech lidí bídný roky dárek v černý krabici,
mý jméno nahlas nikde se neříká,
ošklivá nevěsta, smuteční muzika.
Já jsem ta smůla, co lepí se ti na paty,
ten věčný otazník za slovy já a ty,
tvůj poklad ztracenej v krabičce od sirek,
úplně zbytečnej poslední vánoční večírek,
úplně zbytečnej poslední zběsilej flám,
já jsem tvá smůla a ty si všechno, co mám.
Já jsem ta prázdná krabička od sirek,
předloňská nevěra, zpocenej zátylek,
já práskám do koní, ty mizíš z Paříže,
klekání odzvoním na prázdný talíře.
Přicházím za tebou, když už jsme jediní,
rozenej dezertér jednou mě obviní,
jsem kompas ztracenej někde daleko,
jsem s tebou od rána jak mlha nad řekou.
Já jsem ta smůla, co lepí se ti na paty,
ten věčný otazník za slovy já a ty,
tvá špatná adresa, navěky podnájem,
všechno, co začalo dva kroky před rájem.
Tvůj poklad ztracenej v krabičce od sirek,
úplně zbytečnej poslední vánoční večírek,
úplně zbytečnej poslední zběsilej flám,
já jsem tvá smůla a ty si všechno, co mám
a ty si všechno, co mám.
