V předvečer mého pokračování mi prolétlo hlavou,
jak to asi vypadalo tehdy, dávno, v předvečer před dávnými léty.
Spatřil jsem jiného muže v předvečer jeho pokračování.
A napadlo mě, jestli také jemu bloudily hlavou podobné myšlenky,
protože časně ráno druhého dne jsem tady byl já a zítra ráno tady budeš ty.
A jednou v předvečer svého pokračování se možná také ohlédneš.
Ohlédneš se za dlouhou řadou dní prohřátých sluncem,
orosených pláčem, za dny naplněnými láskou
a jistě se budeš ptát jestli podobný předvečer ještě někdy přijde.
Vybavíš si knížky, své hračky, starosti se školou,
vzpomeneš na své kamarády a holky.
Chvíli mi budeš vyčítat, občas se rozteskníš
a jednou se zastavíš stejně jako já.
Stejně jako můj otec a jeho otec a otec jeho otce
a ani ty si neuvědomíš, že přichází předvečer tvého pokračování.